Jane Eyre 2011 Soundtrack

Jane Eyre 2011 Soundtrack

Vítej, zbloudilý čtenáři literu.

.

literáti se speciálním místem v mém srdci a čím si to hlavně zasloužili:

takže z toho milonu třeba:

Daniil Charms za všechno, Michail Bulgakov za Mistra a Markétku,

Oscar Wilde za De profundis, Stefan Zweig za Netrpělivost srdce,

Jiří Kolář za Dny v roce a Roky ve dnech,

František Hrubín za Romanci pro křídlovku, Václav Hrabě za Blues pro bláznivou holku,

Víťa Nezval za Valérii a týden divů, Manon a Edisona, Bohumil Hrabal hlavně za všechny možné básně,

Josef Škvorecký za Legendu Emöke, Jakub Deml za Mé přátele etc.

plus ti autoři a ta díla, na které/která si momentálně nemůžu vzpomenout.

 A Magor.  Magor má v mém srdci speciální místo, jelikož to byla první poezie, 

kterou jsem četla z vlastní vůle. A doma jsme měli Summu, takže tak nějak všechno, co v ní je.

hudba, která mě bere a co doporučuju těm, kteří ještě neslyšeli, k poslechu,

i když je to třeba vůbec nezajímá:

jsem tedy blázen, to každý ví, ale nejvíc ze všeho mám asi ráda starší věci.

jsem úporný fanoušek W. A. Mozarta, už je to tak, ale toho je tolik, že nemá cenu dělat výčet

miluju Wagnera a třeba závěr Lohengrina můžu poslouchat od nevim do nevim

můj miláček je Mahler, jeho symfonie a písně, svou extra oblíbenou mám v odkazu níže

Schubert se svými písněmi je stejný případ, písně, klavírní impromptu, Smrt a dívka

Verdi - La traviata, nejradši mám toto provedení s Annou Netrebko

Händel, Bach, Vivaldi, Dvořák, Bohuslav Martinů

Čajkovskij nedělal jen Pikovou dámu, Evžena Oněgina, Labutí jezero, ale taky nádherné písně

Prokofiev - Romeo a Julie, Péťa a vlk

Pergolesi - Stabat Mater, Rameau - Les Paladins, Donizetti - Anna Bolena,

úžasným skladatelem filmové hudby byl Nino Rota a u nás Luboš Fišer (zase ta Valérie)

a na víc si zatím taky nevzpomenu, ačkoliv cítím velkou rezervu. 

z něčeho nového až nejnovějšího mohu doporučit Skrytý půvab byrokracie

kdyby mělo jít o filmy, taky by se něco našlo:

Wong - In the mood for love

Zeffirelli - Romeo and Juliet

Sokurov - Faust

Jireš - Valérie a týden divů (opravdu hodně doporučuju)

Jeunet - Le fabuleux destin d'Amélie

- La cité des enfants perdus (Město ztracených dětí)

Bergmann - Pramen panny, Persona

Wenders - Pina

Gray - Exploding girl

J. Moore - I think it's raining

Forman -Amadeus, Valmont

Vláčil - Údolí včel

Losey - Don Giovanni

Gilbert - Wilde

Szabó - Mefisto, Plukovník Redl

Reed - Třetí muž

a další miliony, na které si zase nemůžu vzpomenout, co dělat.

neholduju divadlu, ale zcela bezpodmínečně miluju sérii představení Jožkalipnikjebožíčlověkaneumílhát,

kterou velmi doporučuji.

ráda si kreslim.

Bylo, nebylo, nebo bylo, už si nevzpomínám

Když si vzpomenu, jak jsem si zakládala svůj první blog, velmi se mi líbila představa sdílení myšlenek s nějakou nahodilou skupinou lidí. Od té doby jsem měla stále méně co říct. Možná, že teď budu mít co říct, nebo si to jen myslím.
Každopádně je dobré začít něčím krátkým a nenáročným. Takové věci se dobře vstřebávají.
Mohla bych zavést novou rubriku Omyly periferního zraku. Zatím ji zakládat nebudu, protože nedávné omyly byly pouze dva. Ale se svými nula čtenáři se ráda podělím.

Spletla jsem si skupinu italských turistů s koňským povozem.
Spletla jsem si plešatou sousedovu hlavu s bílým motýlem.

Těším se, co si s čím spletu příště. Je to totiž  velmi zajímavé. Ale ne tolik jako Daniil Charms a jeho reakční žonglérství. Této úrovně asi nikdy nedosáhnu.
Soused zařval "jóhóhó".
Tak, to bychom měli.

Howgh

dobrý den

nasedla jsem do vlaku, který jede závratnou rychlostí
když mění kolej, pravidelný dusot udává můj tep
třeba se jednou probudím a ty kameny v mé hlavě
rozsvítí žárovku nad mým ložem
světlo roztříští se na kusy a krystaly zabodnou se do paží
které nesou svět

Karol

Ať je neděle či šábes, pracovní den či jiný typ svátku, kdykoli opustím dům, potkám Karola Sidona. Běžně ho vídám z tramvaje. Obávám se, že mě sleduje. Nebo že pronásleduje různé typy městské hromadné dopravy, přičemž se specializuje na tramvaj číslo 14. Co tím asi zamýšlí? A všimli jste si, že má stejné křestní jméno jako Jan Pavel II., tedy Karol? Není to znamení? Já myslím, že ne. Příště na něj zavolám z tramvaje a zeptám se ho, zda si je jist, že počkal šest hodin od doby, kdy si dal maso, aby mohl pít mléko. Pro člověka závislého na mléku je velmi těžké si něco takového představit. Ale Karola mám ráda. Vždy, když ho vidím, je můj den o něco světlejší.

Matko

Toto je příjemná malá kavárna. Vzadu, tam, kam obvykle člověk nevidí, pečou sladkosti a nenabízejí je ke kávě. Musíte si o ně řici. V proužkované zástěře tu obsluhuje usměvavá mladá dívka, možná žena. Její tmavé vlasy nedosáhly ani ramen a zornice v sobě utápí silné kakao. Rty nemá plné a křivka nosu neopisuje půlměsíc. Rád bych si dal piccolo. Vůně neznámého mě však táhne za pult. Vidím spoustu pečiva, které musí chutnat po čokoládě a chtěl bych ochutnat. Tu však přijde dívka a ptá se, jaké je mé přání. Zatím se za pultem vyrojí ještě více jiných dívek, které znám, již sem je dlouho neviděl a všechny mě zdraví, usmívají se a možná mě i rády vidí. Než si stihnu něco objednat, strhne mě s sebou vlna chlapců různého věku a dávají mi do ruky popsané lístky.

Když jsem na jejich pokyn vložil lístky do otvoru ve zdi vysoko u stropu, nějaký hlas se vítězoslavně zachechtal. Snažil jsem se schovat, přitisknout se k zemi, ale hlava se vynořila ze zdi.
"Na tebe čekáme! Uděláme ti z obličeje švestkovej knedlík!"

Její tmavé vlasy ležely na ramenou. Hleděla někam daleko, ale neviděl jsem, kam. Ta dálka byla až příliš modrá. Bílá. Měla červenou sukni a pohled tak nepřítomný. Chtěl jsem ji oslovit, ale neměl jsem odvahu. Ruce měla složené v klíně a aby jí nebyla zima, byla zabalena do špinavě bílého pleteného přehozu. Mahagonové vykládání a lavice neměly šanci ji pohltit. Hleděla na modro venku, z otevřených dveří.

Přiběhl jsem, zadýchaný. Nevolala mě. Vyhlédl jsem ze dveří. Její vlasy spočívaly na ramenou. Na tu vzdálenost již nebyla poznat její tvář. Viděl jsem jen hlavu. Její tělo pronásledovaly vlny, tečka její hlavy se rozvážně vzdalovala, její vize skomírala ve slaném modru.

"Matko."

Vlnění Ameliino

http://vlneni-ameliino.blogspot.com/


Berlusconi prý vlastní sedm televizních stanic a noviny. Chtěla bych taky. Vlastním však jen tři blogy, z čehož jeden nepoužívám a k druhému jsem zapomněla heslo. Proto jsem příspěvky z něj přemístila na tento bez ohledu na kvalitu. Mám ráda ten čas, kdy byly napsány. A to je všechno. Pozdravujte Silvia a řekněte mu, že bych si chtěla koupit jejich vodu.

Howg.